My tři grácie

My tři grácie

Pro lidi, kteří jsou sami sebou

"My tři grácie jdeme k vám,
štěstí zdraví vinšujem vám."

Doufáme, že jste na nás nezanevřeli i přesto, že jsme teď dlouho dlouho nic nepsaly. My na vás myslíme a přejeme vám krásné a pohodové vánoce a ještě krásnější a pohodovější rok 2014. A sobě přejeme víc času na psaní článků a ať nám zůstanete věrní.

A protože všechny tři bojujeme za Ježíška proti Santa Clausovi, a protože jsme rády, že se to daří, připojujeme důkaz o tom, že Ježíšek je nejlepší a sám Santa Claus se mu přišel poklonit :)
Dáda, Jitka a Sláfka
ježíšek.jpg
Musím říct, že mi Dáda dala zabrat, když vymyslela tohle téma. Já jsem rozhodně hluboce věřící, ale způsobem, nad kterým by se například křesťan křižoval až do konce věků.
Nevěřím v Boha jako takového. V Boha věří každý, komu je mizerně. Každý ho volá, když se něco stane. Ale to není víra. To umí každý. Já věřím ode všeho něčemu. Věřím na osud, na wiccanskou bohyni a boha, na řecké bohy, na minulé životy, na nekonečno. Prostě věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí. Jinak bych nemohla vykládat karty. Dokonce, čím víc vykládám, tím víc věřím na pozitivní myšlení, i když, když si vzpomenu na dokument Tajemství, tak se mi otvírá kudla v kapse. Ale když si přečtete něco o magii, tak zjistíte, že o tom to celé je.
Nebudu to tady rozebírat, za prvé by to bylo na několik článků, a za druhé už teď jsem zralá na upálení. Důležité na tom je, že je asi jedno, v co věříte. Hlavní je, nějakou víru mít. I kdybyste měli věřit v matematiku a zdravý rozum. Něco vás táhnout musí.
Já věřím v Boha, v základní podstatě Otec, syn a duch svatý. A Bibli jsem nikdy nečetla a číst nehodlám. A kostely nenavštěvuji i když ve své prvotní podstatě jsou to nesmírně krásná místa. Dokonce jsem se v kostele vdala, ale protože jsem to chtěla, já i moje veliká láska. Denně neklečím, ani se nemodlím. Mám ho jen v srdci. Nikomu svou víru necpu, a myslím, že vést odmalička dítě k téhle jedné konkrétní víře je chyba. Zastávám názor, že si na to má přijít samo. I když pravdou je, že každý večer s dcerami říkáme své malé tři modlidbičky, které jsem si vytvořila již před mnoha lety.
Nezavrhuji jakoukoli jinou víru, protože věřím, že všechny se nakonec kdesi střetávají v jedno. Ať už je to víra v sama sebe, víra v lásku, sílu, "moc", či víra v mimozemskou existenci.
Myslím, že nejdůležitější je, nějakou víru vůbec mít. S vírou přeci nemůže přijít beznaděj, nebo se pletu ?
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Ta neurotická snaha být normální nás přivádí k šílenství
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one